KLÍČ

Jsi na prahu nové místnosti. Nikdo tě nečeká. Nikdo tě nevítá. Žádné davy, žádné fanfáry. Jen ticho, chladný vzduch a tvůj tep, který si vybírá rytmus. Procházíš místností, která voní kovem a olejem. Stíny se lepí na stěny jako zvyky, které se tě odmítají pustit. Ze tmy se vrací ozvěny: hlasy, co říkají, že na to nemáš. Jednou je slyšíš, jindy si nejsi jistý/á, jestli si je jen vyprávíš, když je ticho příliš dlouhé.

V zrcadlech na stěnách se mihotají obrazy, ale nevíš, jestli jsou to vzpomínky, přízraky nebo jen nesplněné sny. Vidíš obrazy mužů a žen, kteří vypadají, že tě sledují, ale ve skutečnosti tě ani nevidí. Přicházíš k místu, které tě vtahuje, probouzí v tobě zvědavost, ale i strach.

Stojíš před dveřmi bez kliky. Uprostřed dveří je temná klíčová díra, hluboká jako tvoje vnitřní prázdnota. Všechno, co jsi kdy chtěl/a odkládat, se do ní vejde, stejně jako každá tvoje výmluva. Díváš se do hloubky vlastní duše a konečně chápeš podstatu: Nikoho nezajímáš.

A právě proto tady můžeš být kýmkoliv. Klíč neleží před tebou. Klíč jsi ty. 

Zatím nevíš, proč tuhle hru hrát. Třeba se to nikdy nedozvíš. Jestli chceš, můžeš jít rovnou na konec cesty. Konec je pro všechny stejný. To ti jako Game Master mohu slíbit.

Hra má jen jedno jednoduché pravidlo: 

Srovnávat se smíš jen sám/sama se sebou!

Až budeš chtít, staň se klíčem a otoč na další kapitolu.